Přeskočit na hlavní obsah

 Podávám report z dalšího zastupitelstva, které se konalo 12.12, už to začíná být pro mě rutina. Tentokrát jsem celé dopoledne strávil ve škole, tudíž jsem se pročítal materiály k zastupitelstvu již v předchozím týdnu. Neměl jsem před zvolením představu o tom, co příprava na zastupitelstvo obnáší. Je to cca 70 stránek textů, které dostanete asi deset dní předem do emailové i poštovní schránky a dalších 20 až 30 stránek, které na vás čekají v emailu jako dodatky v posledních dnech před zasedáním a fyzicky na stolku v zasedací místnosti. Vše texty psané složitým právním jazykem nebo sousty čísel z rozpočtových opatření, ve kterých se zatím těžko orientuji, ale i to se snad brzo změní. Přicházím do budovy magistrátu a ve dveřích potkávám kolegu Jana Mildu, hned se jde ve dvou veseleji. Již bez rozpaků beru kartu do hlasovacího zařízení, zdravím se s některými zastupiteli, usedám na místo. 

Dnes neočekávám problematické či konfliktní téma. Mám přesto poznámky asi ke třem materiálům, kde bych rád slyšel nějaké vysvětlení. Nicméně hned na začátek je jedno z témat, které jsem chtěl rozporovat, z jednání vyřazeno. Jde o změnu územního plánu v Bezděčíně, která by umožnila vystavět nové kurty místnímu sportovnímu oddílu. Nevidím důvod, proč by tomu nemělo být vyhověno. Pan primátor s odvoláním na špatné zdůvodnění odmítnutí návrhu radou města ho stahuje z jednání. Žadatel je přítomen a ještě na konec jednání dostane slovo. Druhý bod, ke kterému jsem se chtěl vyjádřit, je návrh na schválení rozpočtového provizoria statutárního města na rok 2023. Proč nemáme normální rozpočet, ale provizorium? Nakonec se nezeptám, protože pan primátor lehce manipulativně odrazí oprávněně očekávané námitky opozice. Znáte asertivní techniku "otevřených dveří"? Já ji sám občas použil a teď se s ní setkávám z druhé strany. Váš oponent převezme (nebo předejme, jako v tomto případě) vaše argumenty a použije je proti sobě dřív než vy. A to se stalo. Primátor podotkl spíš než vysvětlil, že rozpočet není včas a poznamenal, že se lépe sestavuje, až když je uzavřeno období předchozího roku a může se počítat s jeho výsledky. Nevysvětleno zůstává, proč to tedy v drtivé většině ostatní dělají jinak. To nepřišli na to, jak to "naše" řešení je výhodné? 

Poslední, co mě zajímá a kde se už konečně přihlásím do diskuse je schválení dodatku ke zřizovací listině Základní umělecké školy. Proč se mění právní formulace vztahu k prostorám, které na 9. ZŠ využívá? Nebudou ve vypůjčených, ale pronajatých prostorech. Město si tak bude posílat peníze za pronájem z jedné "kapsy do druhé" a ZUŠka nebude mít žádný vliv na uzpůsobení prostor, ve kterých sídlí. Nic výhodného na změně nevidím, nehlasuji stejně jako v případě rozpočtu pro, ale jsem v tom osamělý. Ještě se dotazuji zda město počítá se samostatnou budovou pro ZUŠ a dostává se mi odpovědi, že ano. Nejsem si ovšem jist, zda to není odpověď z kategorie "slibem nezarmoutíš", ale zkusit jsem to musel.

Dnes je jednání hotovo za 40 minut, to jsem nečekal, že to může být takový "fofr". Ještě vystoupí žadatel o změnu územního plánu v Bezděčíně, pan Pavel Pecák, a vysvětlí, proč by se měl rozšířit areál kurtů, na kterém hraje tenis i mnoho dětí a podle výsledků celkem úspěšně. Jen potvrzuje můj dojem, že odmítavé stanovisko rady není jen tak. Co za tím vězí se asi dozvím až půjde materiál znovu na jednání zastupitelstva. Jen jsem nepochopil, proč měl potřebu se k vystoupení pana Pecáka vyjádřit pan radní Povšík a udělal na mě dojem buď populisty nebo někoho, kdo hlasuje v radě, aniž by pořádně věděl o čem. Podobné paradoxy chování některých zastupitelů mě ještě stále překvapují, ještě jsem si na ně nezvykl. Příští zastupitelstvo je až 30. ledna 2023, ale ve středu zasedá poprvé kontrolní výbor, tak se zde ozvu dřív než po Novém roce.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

  O státním svátku 17. listopadu pořádala Jana Krumpholcová již tradiční setkání na schodech před divadlem a průvod k lavičce Václava Havla s připomenutím Dne boje za svobodu a demokracii. Letos mě po mnoha letech poprosila, abych na místě řekl pár slov. V týdnu před tímto datem mě napadalo leccos, ale nakonec jsem řekl něco úplně jiného. I proto, že se nás sešlo „jak do mariáše“ a většinu lidí jsem znal, jsem se rozhodl, těch pár slov k zamyšlení zveřejnit i zde.   Připomínáme si 17. listopad a většinou máme na mysli rok 1989, ale stejně tak bychom si měli připomínat i rok 1939. Mně oba roky spojuje vzpomínka na jednoho z řečníků, který vystupoval v roce 1989 na Albertově a z jeho řeči mi uvízlo v paměti: „Medik Jan Opletal měl odvahu, je i na nás, abychom se dokázali zachovat stejně jako on. Dnes nebudeme jen pietně vzpomínat, jde nám o přítomnost,“ a účastníci demonstrace skandují: „Svobodu, svobodu.“ Co ve mně ta slova vyvolávají dnes, po více než třiceti letech prožitých ve svob
 Tentokrát nemám v den konání zastupitelstva volno, a tak v 12.40 odjíždím z Dobříše z přednášky Akademie třetího věku a stále sleduji hodinky. Na Smíchově přestup na metro za dvě minuty, na „Čerňáku“ mi na autobus zbývají minuty tři. Nakonec dorazím na radnici o celou čtvrt hodinu dříve před zasedáním. Mé druhé zastupitelstvo. První bod jednání je petice obyvatel z Rozvoje, kteří si stěžují na rušení nočního klidu provozem klubu. Možnost vystoupit jim chce předsedající primátor dát až na konec zasedání (později se ukáže, že by to bylo za dvě hodiny), ale na návrh kolegyně Jany dostávají po hlasování slovo hned. Zdržovací taktika se tentokrát nekoná. A zástupci občanů mohou promluvit. Nutno podotknout, že to z mého pohledu celou situaci spíše zkomplikuje, protože jejich svědectví je v rozporu s předloženým písemným materiálem, který podrobně popisuje celý problém. Po přečtení jsem měl pocit, že „město“ udělalo, co mohlo, ale teď slyším, že situace se nijak nezměnila. Jaké máme možnosti