Přeskočit na hlavní obsah

 Tentokrát nemám v den konání zastupitelstva volno, a tak v 12.40 odjíždím z Dobříše z přednášky Akademie třetího věku a stále sleduji hodinky. Na Smíchově přestup na metro za dvě minuty, na „Čerňáku“ mi na autobus zbývají minuty tři. Nakonec dorazím na radnici o celou čtvrt hodinu dříve před zasedáním. Mé druhé zastupitelstvo. První bod jednání je petice obyvatel z Rozvoje, kteří si stěžují na rušení nočního klidu provozem klubu. Možnost vystoupit jim chce předsedající primátor dát až na konec zasedání (později se ukáže, že by to bylo za dvě hodiny), ale na návrh kolegyně Jany dostávají po hlasování slovo hned. Zdržovací taktika se tentokrát nekoná. A zástupci občanů mohou promluvit. Nutno podotknout, že to z mého pohledu celou situaci spíše zkomplikuje, protože jejich svědectví je v rozporu s předloženým písemným materiálem, který podrobně popisuje celý problém. Po přečtení jsem měl pocit, že „město“ udělalo, co mohlo, ale teď slyším, že situace se nijak nezměnila. Jaké máme možnosti zasahovat do podnikání, když „papírově“ je vše pořádku? Je mi dotčených líto, ale nevidím v tuto chvíli řešení. Poprvé mám pocit, že vůbec nevím, jak hlasovat, zdržuji se, ale cítím, že to je málo. Koaliční kolegové spolehlivě odsouhlasí materiál připravený na magistrátu, ale vlastně vůbec netuším, co tím řeší. Nejspíš vůbec nic. Stejně rozpačití jsou i zástupci dotčených obyvatel.

Mezi projednávanými návrhy se objevuje rozpočet města, desítky milionů jen létají, ale málo čemu rozumím. Koho se zeptat? Zaráží mě položky „daň z hazardních a technických her“ jsou plněny nad plán, z očekávaných 54 milionů o skoro patnáct milionů navíc. To opravdu potřebuje město tyto příjmy, není čas na vyhlášku, která by hazard ve města zakázala? Než se stačím zeptat, vše rychle frčí dál, pocit z minulého zastupitelstva, že nestíhám sledovat a už vůbec ne reagovat, se opět opakuje. Jestli jsem napsal, že se návrhy projednávají, jde o značný eufemismus, s koaličních zastupitelů nikdo nediskutuje, slovo si berme pouze my, z opozice. Nevím, jestli je s koaličními kolegy vše předjednáno a je jim vše jasné, nebo jestli pouze fungují jako hlasovací stroj, ale spíše to druhé. Diskuse je zdržuje. Ukazuje se to u dvou návrhů na nevyužití práva odkoupit od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových hrobová místa osiřelá odúmrtí. Jeden je nadepsán „Návrh na neschválení odkoupení nemovitého majetku“ a druhý „Návrh na souhlas s odkoupením nemovitého majetku“ s tím, že ve zprávě se dočtete, že předkladatel doporučuje neodkupovat. Někteří zastupitelé nečtou a neví, jak hlasovat, protože se domnívají podle nadpisu, že každý návrh je řešen jinak. Poprvé se někdo z koalice ozve. Podotýkám, že stačí číst celý materiál, nejen nadpis a předsedající primátor mě ujišťuje, že materiály všichni čtou. Pak je ale vysvětlení ještě problematičtější či tristnější, jestli kolegové opravdu čtou a nechápou.

K posledním projednávaným (z více než patnácti) bodům programu patří schválení personálního obsazení výborů pro následující volební období. Kolegyně Jana Krumpholcová kandiduje do výboru kontrolního a výboru pro spolupráci se Škoda Auto. V obou případech se hlasuje o všech členech najednou „an blok“, pouze o Janě nechává předsedající primátor hlasovat vždy samostatně a neváhá před tím vždy velmi osobně vyjádřit svou nechuť k navržené kandidátce a zpochybnit její morální profil. Proč? Je to pomsta za to, že v minulém volebním období poukázala na střet zájmů některých radních? Je mi až fyzicky nevolno z osobních výpadů primátora, které musím poslouchat. Poprvé silně lituji, že jsem členem zastupitelstva, snad se to nebude opakovat příliš často. Koalice opět svorně zvolení Jany zablokuje. Je to natolik „okaté“, že si jeden z přítomných občanů, kteří přišli kvůli petici a vytrvali, bere slovo a upozorňuje na praktiky předsedajícího, které se slušným a bezvadným průběhem jednání nemají mnoho společného. Jsem rád, že to někdo nezaujatý takto pojmenoval.  Když odcházíme ze sálu, tak se u mě dostavuje „efekt schodiště“. Znáte to, co jste měli na jednání říci, vás napadne až na schodišti před kanceláří, když odcházíte. Měl jsem se připojit k hlasu z lidu a doplnit, že primátor je poslední, kdo má právo se morálně rozhořčovat, když sám má „máslo na hlavě“ opakovaně nepodávaných majetkových přiznání a pohrdání zákony. Ale to by beztak nic nezměnilo.

Ještě jsem se v průběhu jednání zajímal o využití více než 50 milionů na projekt Telematiky a propojení semaforů ve městě. Chtěl bych, aby do přípravy řízení dopravy mohli se svými připomínkami a přáními zasáhnout i obyvatelé města a pan primátor mi sdělil, že má podobných připomínek řadu, budu se muset objednat na dopravní a tam se s tou řadou seznámit, případně ji doplnit. Také jsem byl ubezpečen, že v brzké době bude po několika volebních obdobích odkladů konečně spuštěn celoměstský parkovací systém, který by měl upřednostňovat rezidenty. Tak uvidíme. Budu to připomínat.

Příští zastupitelstvo bude 12. prosince, nemohu se ho účastnit, ale nějakou z

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

  O státním svátku 17. listopadu pořádala Jana Krumpholcová již tradiční setkání na schodech před divadlem a průvod k lavičce Václava Havla s připomenutím Dne boje za svobodu a demokracii. Letos mě po mnoha letech poprosila, abych na místě řekl pár slov. V týdnu před tímto datem mě napadalo leccos, ale nakonec jsem řekl něco úplně jiného. I proto, že se nás sešlo „jak do mariáše“ a většinu lidí jsem znal, jsem se rozhodl, těch pár slov k zamyšlení zveřejnit i zde.   Připomínáme si 17. listopad a většinou máme na mysli rok 1989, ale stejně tak bychom si měli připomínat i rok 1939. Mně oba roky spojuje vzpomínka na jednoho z řečníků, který vystupoval v roce 1989 na Albertově a z jeho řeči mi uvízlo v paměti: „Medik Jan Opletal měl odvahu, je i na nás, abychom se dokázali zachovat stejně jako on. Dnes nebudeme jen pietně vzpomínat, jde nám o přítomnost,“ a účastníci demonstrace skandují: „Svobodu, svobodu.“ Co ve mně ta slova vyvolávají dnes, po více než třiceti letech prožitých ve svob
 Podávám report z dalšího zastupitelstva, které se konalo 12.12, už to začíná být pro mě rutina. Tentokrát jsem celé dopoledne strávil ve škole, tudíž jsem se pročítal materiály k zastupitelstvu již v předchozím týdnu. Neměl jsem před zvolením představu o tom, co příprava na zastupitelstvo obnáší. Je to cca 70 stránek textů, které dostanete asi deset dní předem do emailové i poštovní schránky a dalších 20 až 30 stránek, které na vás čekají v emailu jako dodatky v posledních dnech před zasedáním a fyzicky na stolku v zasedací místnosti. Vše texty psané složitým právním jazykem nebo sousty čísel z rozpočtových opatření, ve kterých se zatím těžko orientuji, ale i to se snad brzo změní. Přicházím do budovy magistrátu a ve dveřích potkávám kolegu Jana Mildu, hned se jde ve dvou veseleji. Již bez rozpaků beru kartu do hlasovacího zařízení, zdravím se s některými zastupiteli, usedám na místo.  Dnes neočekávám problematické či konfliktní téma. Mám přesto poznámky asi ke třem materiálům, kde by