Zápisky nezkušeného zastupitele

  O státním svátku 17. listopadu pořádala Jana Krumpholcová již tradiční setkání na schodech před divadlem a průvod k lavičce Václava Havla s připomenutím Dne boje za svobodu a demokracii. Letos mě po mnoha letech poprosila, abych na místě řekl pár slov. V týdnu před tímto datem mě napadalo leccos, ale nakonec jsem řekl něco úplně jiného. I proto, že se nás sešlo „jak do mariáše“ a většinu lidí jsem znal, jsem se rozhodl, těch pár slov k zamyšlení zveřejnit i zde.   Připomínáme si 17. listopad a většinou máme na mysli rok 1989, ale stejně tak bychom si měli připomínat i rok 1939. Mně oba roky spojuje vzpomínka na jednoho z řečníků, který vystupoval v roce 1989 na Albertově a z jeho řeči mi uvízlo v paměti: „Medik Jan Opletal měl odvahu, je i na nás, abychom se dokázali zachovat stejně jako on. Dnes nebudeme jen pietně vzpomínat, jde nám o přítomnost,“ a účastníci demonstrace skandují: „Svobodu, svobodu.“ Co ve mně ta slova vyvolávají dnes, po více než třiceti letech prožitých ve svob

 Tentokrát nemám v den konání zastupitelstva volno, a tak v 12.40 odjíždím z Dobříše z přednášky Akademie třetího věku a stále sleduji hodinky. Na Smíchově přestup na metro za dvě minuty, na „Čerňáku“ mi na autobus zbývají minuty tři. Nakonec dorazím na radnici o celou čtvrt hodinu dříve před zasedáním. Mé druhé zastupitelstvo. První bod jednání je petice obyvatel z Rozvoje, kteří si stěžují na rušení nočního klidu provozem klubu. Možnost vystoupit jim chce předsedající primátor dát až na konec zasedání (později se ukáže, že by to bylo za dvě hodiny), ale na návrh kolegyně Jany dostávají po hlasování slovo hned. Zdržovací taktika se tentokrát nekoná. A zástupci občanů mohou promluvit. Nutno podotknout, že to z mého pohledu celou situaci spíše zkomplikuje, protože jejich svědectví je v rozporu s předloženým písemným materiálem, který podrobně popisuje celý problém. Po přečtení jsem měl pocit, že „město“ udělalo, co mohlo, ale teď slyším, že situace se nijak nezměnila. Jaké máme možnosti